Četař Michal Kurowski odešel od 74. mechanizovaného praporu v Bučovicích na konci roku 2025. Jeho vojenská služba byla poznamenána šikanou a nátlakem po vyhraném soudním procesu. V listopadu 2024 soud rozhodl, že repatriace vojáka z mise byla nezákonná. Kurowski podal žádost o zkrácení závazku z důvodu protiprávního jednání a šikany.
Vedení armády se snažilo Kurowského ‚vytlačit‘ na okraj a ‚poškodit‘. Utratil desítky tisíc za právní obhajobu. Po medializaci jeho případu byl přeřazen na jinou pozici. Přesto mu vedení odmítlo účast na výběrovém řízení na jiná místa, i když splňoval podmínky.
Kurowski uvedl: „Donutili mě odejít.“ Dále dodal: „Přestal jsem vidět smysl v tom, abych tam každý den chodil a čelil nějakému nátlaku, výhrůžkám nebo vyčleňování a tak dále.“
Jeho situace se zhoršila poté, co vedení armády vědělo o zdravotních problémech jeho syna. „Můj syn je po operaci srdce a vedení to vědělo,“ řekl Kurowski.
Kurowski se setkal s bývalým ministrem obrany Lubomírem Metnarem a předložil mu plán na zlepšení efektivity armády. Jeho případ vzbudil pozornost médií a veřejnosti. Stále však není jasné, jaké kroky Ministerstvo obrany podnikne v reakci na jeho obavy.
Kurowski se stal symbolem boje proti šikaně v armádě. Je odznakem správného vojáka, že si nechá vše líbit a bude mlčet? Nebo je důležité usilovat o odstranění negativního chování velení? Tato otázka zůstává otevřená pro další diskuzi.